Barvité focení

Při focení mě baví zkoušet stále něco nového. Když mi tedy napsala jedna slečna od nás ze školy, že by chtěla fotit s barevnými dýmovnicemi, rozzářily se mi oči. Mám moc ráda focení, která jsou něčím netradiční a neobvyklá.

Pár s dredy a v pozadí hustý kouř, to člověk zkrátka každý den nefotí. Na sobotu jsem se velmi těšila, přestože vstávání bylo, po pátečním plese, celkem nepříjemné. Nicméně vylézt z postele mi za fotky určitě stálo.

V plánu jsme měli kromě červené dýmovnice a párových fotek i fotky pouze se slečnou na sněhu. Upřímně, byla mi zima i za ni. A je pravda, že jsem částečně trpěla i já, jelikož jsem si vzala nízké boty, nohy po kolena zabořené do sněhu mě tak velmi brzy začaly studět s každým kousek ledového pekla, které mi prolezlo do ponožek, aby objalo mé kotníky. Ale to už jsem holt celá já.

Souboj s časem

Samotné focení s dýmovnicemi je náročné a značně nákladné, vzhledem k tomu, že jedna dýmovnice vydrží nějakých 45 vteřin a pak sbohem a šáteček. A když už máte modelku postavenou, naostřeno, tak zapálíte dýmovnice a voilá, vítr se rozhodne, že dým si vezme s sebou na úplně opačnou stranu, než byste potřebovali. A tak začíná zběsilý běh a hon na dým, modelka se boří a plave ve sněhu, já s foťákem zdolávám napadané duny zimní verze písku a v hlavě mi běží neúprosná časomíra, která říká, že zbývá jen 30 vteřin a my nemáme ani jednu fotku.

I přes veškeré nesnáze se nám pár snímků vydařilo. A jsou pěkně vydřené, to tedy jo. Ale jako vždy, kdy mám za sebou nějaké focení, ze kterého mám obavy, i teď jsem byla nadšená a šťastná, že jsem se nezalekla a šla jsem do toho. A říkám si, že jen co to půjde, chci podobnou „legraci“ zopakovat.

Také by vás mohlo zajímat:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *